Jak tvořit záměry
Když se se sebou opravdově zastavíš a hlavou ti jdou myšlenky:
Chtěla bych mít více peněz, protože teď nemám na to, abych zaplatila to základní…
Chtěla bych krásný, láskyplný, respektující a zralý vztah, protože takhle už nemůžu…
Potřebovala bych více času, protože nestíhám…
Chtěla bych zhubnout, protože jsem tlustá…
Až si dodělám tento kurz, postavím se na vlastní nohy a budu moci začít svou vysněnou práci…
Tak právě tvoríš…
Protože mozek nerozlišuje to, co je reálné a co je jen v tvé hlavě.
Pro něj je reálná každá myšlenka, která ti projde hlavou.
A čím více je opakována, tím více energie vytváří, tím více ji vyzařuješ ven.
A pak se divíš…
Že nic z toho, co si přeješ, nepřichází, stále se TO neděje? Ba právě naopak.
A ty se zoufale ptáš, proč se záměry plní druhým a tobě stále nic…
Polož si jednu zásadní otázku:
Z jakého prostoru tvoríš?
Je to z prostoru nedostatku a nedůvěry …
Pokud tvoříš záměry s tím, že teď nemáš dost, budeš si zase jen přitahovat NE-DOST.
Podobné přitahuje podobné.
Naše NE, přitahuje zase jen NE.
Žijeme tak v reaktivním světě, kdy netvoříme, ale jsme nuceni jen reagovat na to, co přichází odjinud nebo od někoho jiného.
Abychom tvořili ANO, potřebujeme přijmout naplno to, co je teď a kým jsme teď a být s tím v přijetí a míru. NE v ODPORU.
Tak , jak jsem, jsem správně.
Tak, jak jsem, je výsledkem mne samotné a je to v pořádku.
Je to to nejlepší, co jsem si mohla vytvořit.
A co chci tvořit dál??
Nebo ještě lépe: Jak se u toho chci cítit?
CO CHCI PROŽÍVAT?
Nechť se děje.
A já budu každý den dělat to nejlepší, co umím. Aby to bylo užitečné pro mě a pro ostatní. Obohacuji. Jsem. Hraji si. Miluji. Zkouším a chybuji. Učím se. Jdu s odvahou a pokorou. A stále se zastavuji se sebou, zda jsem stále v souladu.
A to je všechno.
Nic víc světoborného to není.
Žádné větší moudro neexistuje.
Pravda je jednoduchá a prostá.
Život v každodennosti, život obyčejného moudrého člověka je o rovnováze, odvaze, autenticitě, pravdě především sám k sobě a integritě, disciplíně a pokoře.
Tak to je.