Co když už nejsem tak schopná jako dřív?

Možná to začalo docela nenápadně.

Stojíš uprostřed věty a najednou nemůžeš najít úplně obyčejné slovo.

Jdeš do vedlejší místnosti a nevíš proč.

Někdo Ti něco vypráví a za dva dny si nejsi jistá, jestli ten rozhovor vůbec proběhl.

Čteš stejný odstavec potřetí.

Hůř se soustředíš.

Dřív jsi dokázala držet v hlavě deset věcí najednou. Teď otevřeš počítač a na chvíli nevíš, co jsi vlastně chtěla udělat.

A možná Tě to děsí víc než návaly horka, změny cyklu nebo pár kilo navíc.

Tvoje jistota, že se na sebe můžeš spolehnout, začíná být tvrdě zpochybňována. A najednou jako by to všechno fungovalo trochu jinak.

Co se to se mnou děje?

Tohle slýchám od žen kolem menopauzy a perimenopauzy stále častěji. A opakují se téměř stejné věty:

Nemůžu si vybavit slova.

Zapomínám, co mi kdo řekl.

Nedokážu se soustředit jako dřív.

Jsem pomalejší.

Dělám chyby, které jsem nikdy nedělala.

Bojím se, jestli se mnou není něco vážně špatně.

A ne, ženy si to nevymýšlejí.

Takzvaný brain fog neboli mozková mlha patří mezi poměrně časté obtíže menopauzálního přechodu. Může se projevovat horším soustředěním, zapomínáním, obtížnějším vybavováním slov nebo pocitem, že hlava jednoduše není tak ostrá jako dřív.

A k tomu se často přidává další menopauzální koktejl:

• horší spánek,
• únava,
• větší podrážděnost,
• úzkost,
• výkyvy nálad,
• změna postavy a tloustnutí,
• menší odolnost vůči stresu.

Takže žena, která ještě před několika lety zvládala práci, děti, domácnost, rodiče a dalších dvacet věcí, najednou sedí nad úplně obyčejným úkolem a říká si:

Proč mi to sakra nejde?

A právě tady začíná něco, o čem se podle mě mluví mnohem méně než o samotné menopauze.

Nezmění se totiž jen to, jak funguje naše hlava. Může se otřást i to, kým jsme si myslely, že jsme.

Představ si ženu, která byla celý život zvyklá zvládat.

Možná byla ta schopná.

Ta zodpovědná.

Ta, která se postará.

Ta, která si pamatuje, co kdo potřebuje.

Ta, která zařídí děti, práci, lékaře, dovolenou, narozeniny, domácnost a ještě ví, kde mají všichni svoje věci.

Ta, která nemusela držet žádné diety, a přesto vypadala celkem štíhle.

Možná si ani nikdy nevšimla, jak velkou část své identity kolem toho postavila.

Já jsem ta, která zvládá. Já jsem ta, která nějak vypadá.

A potom přijde období, kdy její vlastní tělo a hlava začnou měnit pravidla.

A ona neztrácí jen slova.

Začíná ztrácet důvěru sama v sebe.

A někde hluboko pod tím se může objevit ještě mnohem bolestivější otázka:

Když už nejsem ta schopná, kdo tedy jsem? Když už jdou na mě poznat léta a muži už se za mnou přestávají otáčet, kdo jsem?

Menopauza totiž může narazit přesně na místo, na kterém jsme celý život stavěly svoji hodnotu.

Pokud jsem se celý život cítila hodnotná hlavně tehdy, když jsem byla schopná, výkonná, potřebná, chytrá, hezká, žádaná a měla věci pod kontrolou, potom pro mě změny tohoto období mohou být mnohem víc než nepříjemný symptom.

Mohou být krizí identity.

A možná právě proto některé ženy brain fog tak vyděsí.

Nejde jen o zapomenuté slovo.

Jde o to, co si z něj vyvodíme:

Co když už nejsem jako dřív?

Co když už nejsem dost dobrá?

Co když už pro partnera nebudu přitažlivá?

Co když ztrácím samu sebe?

A tady podle mě menopauza otevírá něco mnohem většího než hormonální změnu.

Pokládá nám otázku, kterou jsme možná celý život dokázaly přehlušit výkonem:

Musím opravdu všechno zvládat, abych měla hodnotu?

Možná už nepotřebuješ dokazovat, že jsi pořád stejná

Tohle období nás může svádět k tomu, abychom začaly ještě víc tlačit.

Musím se dát dohromady.

Musím zase fungovat.

Musím mít lepší paměť.

Musím se víc snažit.

Musím být jako dřív.

Ale co když cesta není jen zpátky?

Co když není cílem stát se znovu přesně tou ženou, která zvládala úplně všechno?

Možná se v určitém období života potřebujeme naučit něco, co pro nás bylo mnohem těžší než výkon či fyzická krása:

Nevím.

Nepamatuju si.

Potřebuji chvíli.

Potřebuji pomoc.

Dnes už nemůžu.

A zjistit, že svět nespadl.

Že jsme nepřestaly být inteligentní.

Že jsme nepřestaly být zajímavé.

Že jsme nepřestaly být přitažlivé.

Že jsme nepřestaly být hodné lásky.

A možná právě tady začíná úplně jiná etapa ženství.

Menopauza nemusí být jen období, kdy nám tělo něco bere.

Může být také obdobím, kdy už dál nejde udržovat některé staré způsoby života.

Být všem k dispozici.

Všechno unést.

Všechno si pamatovat.

Všechno zvládnout.

Být tou, která nepotřebuje pomoc.

A pořád dokazovat sobě i světu:

Já na to mám.

Možná nás tělo někdy velmi nepohodlným způsobem nutí položit jinou otázku:

Kdo jsem, když už nemusím svou hodnotu dokazovat tím, kolik toho zvládnu?

A možná právě tady nezačíná úpadek.

Možná tady začíná další část života.

Taková, ve které už nemusím být dokonalejší verzí sebe sama.

Ale konečně víc sama sebou.

Jsem průvodkyně pro přechodová období: první menstruace, svatba, rozvod, příchod dětí, nová práce a poslání, dary duše, vnitřní transformace, smrt…

Pokud procházíš změnou a nevíš si s ní sama rady, jsem tu pro Tebe.