Dovol si
Pravidelně mě navštěvuje takový pán, je starý, prastarý, chodí vždy po špičkách, velmi nenápadně, nepoužívá veliká gesta ani zvučný hlas, naopak není vůbec slyšet, jeho příchod neohlašujÍ žádné zvony ani velkolepá show a přesto je taaak velký, tak moudrý a vždy mě posadí na zem s otevřenou pusou.
Letos zase přišel, ani jsem si pořádně nevšimla, kdy vlastně. Možná jsem zaznamenala jeho boty, ale v tu chvíli mi ani náhodou nedošlo, že je to ZASE ON. Pak jsem zahlédla i jeho kabát a v hlavě si ho zaměnila za jasnější a zdobnější kabát jeho kolegů a FURT NIC.
Až když jsem ho konečně uviděla celého, došlo mi to v plné síle. ZASE ON. A JÁ HO ZASE NEPOZNALA.
Blbost, věděla jsem od začátku, že je to on, ale dělala jsem, že to on není, protože jsem ho taaak nechtěla vidět.
STOJÍ TU PROTI MNĚ jako už tolikrát v mém životě.
A já si říkám: „Cože zase ty? Proč? Copak jsem už toho za ty roky pro tebe neudělala dost? Proč zas tentokrát? Co zase chceš?“
Ale on jen stojí, kouká na mě a ani se nehne. Jasně, pevně a já vím, že neuhne a bude tam stát a zírat na mě, dokud to ZASE NEUDĚLÁM!!
A ono to taaak bolí a já zase taaak nechci! Vždyť jsem sotva začala sklízet ovoce z toho předchozího. Vždyť je to tak fajn nemuset nic dělat. Být v tom svém známém „jistém“. Jen jíst to ovoce a jet ve svých vyjetých kolejích.
Nakonec se to stejně už nedá vydržet. Ta jeho neustálá přítomnost. To jeho tiché naléhání, i když nic neříká. To ticho, které zlověstně klepe a křičí na mě:
„DOVOL SI, DOVOL SI, DOVOL SI!!!!!“
Dovol si udělat další krok – už je zase čas. NEMÁ CENU TO UŽ DÉLE NATAHOVAT. NAOPAK UŽ PŘETAHUJEŠ HEZKY DLOUHO. A to ty sobě děláš moc ráda a vždy zatvrzele.
DOVOL SI TO – zas v jiné oblasti tvého života, kde už jen stojíš nebo nešťastně přešlapuješ a už ti v tom není dobře. Je třeba to pustit, je třeba to nechat jít. Je třeba se toho furt nedržet – za cenu toho, že držíš pak sama sebe – v neradosti, ve stresu, ve smutku, nezáříš, jsi mimo své flow. Jdeš zase skrze sebe, přes sebe, na sebe, pod sebe:(((. Tak jako už tolikrát, zakrýváš si uši, aby ses neslyšela a odpojuješ se od svých pocitů, aby ses necítila.
Zmáčkla sis knoflík: Dělám, že to neexistuje a oddaluji, dokud to jde.
A nebo: Takhle mi to stačí, měla bych být vděčná za to, jak to mám a chtít víc je jen sobeckost a troufalost.
Nebo: „Nejdůležitější je to, aby byli mí nejbližší šťastní, pak budu šťastná i já – a proto nebudu raději nic riskovat
Prostě se jen vehementně snažíš zakrýt sama před sebou, že:
se bojíš, co bude bez toho
nevíš, co bude s tím
pochybuješ, jestli když to pustíš nebo změníš, budeš třeba jednou litovat.
Bojíš se, že:
tě to bude hodně bolet
bude to bolet lidi kolem tebe
nezvládneš to
přijde něco mnohem horšího
nebudeš dost dobrá
zklameš ostatní
zklameš sebe
ztratíš jistotu
není pro to vhodná doba
neumíš ještě dost a musíš se ještě toho tolik přece učit
nejsi ready.
Pan Dovol si se usmívá, konečně mu věnuji pozornost. Konečně ho zase vidím. KONEČNĚ MU NASLOUCHÁM. Láskyplně a soucitně mě pohladí po tváři a jeho moudré oči říkají: „Víš, že můžeš. Už tolikrát jsi to dokázala. Už tolikrát jsi to zvládla lépe než jsi si kdy dokázala představit.
I tentokrát tomu tak bude.
I tentokrát to dáš.
A znáš pak ten stav, když to uděláš a skočíš:
Zatřese se půda pod nohama, ale nic většího se nestane.
Naopak, když se začne třást, budeš nucena letět.
A když opět okusíš, jaké to je nechat si narůst křídla, opět si sáhneš na svou sílu, k svému srdci, necháš promlouvat svou duši.
Propustíš všechno, co ti brání v tom letu.
Až zase přistaneš na pevnou zem, budeš o něco lehčí, silnější, svobodnější, budeš zase o krok blíž sama k sobě a ke všemu, co má opravdu smysl, co je opravdu hodnotné pro TEBE…
a v konečném důsledku PRO NÁS PRO VŠECHNY, NEBOŤ KAŽDÝ MÁME ZDE NA ZEMI ZA ÚKOL NAPLŇOVAT SVŮJ NEJVYŠŠÍ POTENCIÁL.
BUDEŠ ZÁŘIT, ABYS POSVÍTILA I DRUHÝM.
PŘIDÁŠ SVÉ SVĚTLO (a světlo není možné bez tmy, totální zranitelnosti) a necháš o to víc promlouvat své božství (a tvé božství na Zemi nemůže zářit bez plného stoupnutí si do svého lidství). TADY A TEĎ. 
A PRO DALŠÍ DOVOL SI……si přijdeš až zas za nějakou chvíli.
DOVOL SI
O tom bude i můj další Breathwork v Praze v Maitrei, 22. 1.
Pokud si chceš KONEČNĚ DOVOLIT, můžeš si to i prodýchat do svého těla a ve změněném stavu vědomí to v sobě oživit prostřednictvím dechu.
PŘIHLÁSIT SE MŮŽEŠ ZDE: