Dělej to, co ti jde samo - Radana LazarováRadana Lazarová

Nevěřím v jediné poslání, pro které jsme se tady a teď narodili, abychom ho v tomto životě naplnili. Naopak si myslím, že člověk si může vybrat více směrů, v kterých bude spokojen, naplněn, pro které má talent a může být užitečný i pro druhé. Věřím v principy, na kterých naše duše funguje a pokud ty principy či účel nastavení pochopíme a začneme jej aplikovat do našich životů, začnou nám chodit lidi a příležitosti, které budou PRÁVĚ TY NAŠE.

Často se mi stává, že přijde klientka na koučování a chce začít pracovat na své proměně. Mnohdy docela přesně i pojmenuje, jak by ta proměna měla vypadat, jak to má teď a jaká by chtěla být, když na sobě začne tvrdě pracovat. A já to musím odmítnout.

Protože ženy, řeknu vám takové tajemství. Často se chcete stát někým, kým nikdy nemůžete z podstaty vaší duše být. A když byste se tím staly, byla by to obrovská škoda, protože svět by přišel o vás, o vaše unikátní nastavení, o účel, pro který jste byly stvořeny, abyste tomuto světu přinesly.

A paradoxně často na sobě odmítáte právě to, co je vaším obrovským darem. Protože byste chtěly mít něco jiného a zrovna tohle se vám na sobě nelíbí. A často je to právě proto, protože ten váš dar nepěstíte, nestaráte se o něj, necháváte ho ladem. Protože v něj nevěříte! Nejste si vědomy jeho výjimečnosti.

Mnohdy si myslíte, že jej přece máme všichni. Že zrovna tohle je jednoduché a dokáže to přece každý! Jenže opak je pravdou. Většinou to, co vám jde lehce, automaticky, aniž byste nad tím musely přemýšlet, JE TO ONO, NA CO MÁTE TALENT. Co je váš dar. A opravdu ho nemá každý.

A pokud jej stále nepřijímáte a nevšímáte si ho či ho dokonce chcete změnit, on se začne projevovat v té nezralé formě. Začne vystrkovat růžky, abyste si ho konečně všimly a věnovaly mu tu náležitou pozornost. A tak dělá, co může. Křičí, vyčítá, vyhrožuje a nechová se vhodně. Znáte to u dětí, když už neví, jak by si tu vaši pozornost získaly, začnou „zlobit“. Protože lepší nějaká pozornost, ač negativní (vynadáte jim nebo je potrestáte), než žádná.

A stejně je to tak i s vašimi dary. Začnete být frustrované, nespokojené, nemáte na nic energii. Začnete mít pocit, že nic nemá smysl. Musíte se strašně snažit a nutit se, abyste alespoň udělaly ty základní věci. Můžete to cítit na fyzickém těle v podobě nějaké nemoci…

Protože nežijete to, co máte.

A bývá velmi mocné a úlevné, se dozvědět, že tak jak jste, jste správně a „stačí“ jen pracovat na tom, co už máte a dát tomu jen určitou rovnováhu, uhladit to, zharmonizovat to. Začít to přijímat a důvěřovat tomu. A najednou poletíte:).