Zázrak porozumění

VĚTŠINA Z NÁS JSME ZAVŘENI VE SVÝCH DOMOVECH A ČEKÁME, co bude a až to skončí…

• možná jsme unaveni se společného spolu-bytí a ztrácíme nervy a trpělivost
• učíme se svými dětmi, nevíme si úplně rady a nedorozumění, křik a nepohoda nás přepadají stále častěji
• sdílíme jeden společný prostor se všemi členy domácnosti a máme chvilky, kdy si “dost lezeme na nervy”
• možná nás už rozčilují i malé detaily, neustále se opakující chování, připomínání a vysvětlování, vzrůstá napětí a množí se hádky s partnerkou/partnerem, dětmi…
• děti se nudí, vyžadují více pozornosti a my jsme z toho již unaveni
• sdílíme jeden společný prostor, o který bychom se měli společně podělit i starat se o něj, ale místo toho se neustále hádáme a řešíme, kdo kam co dal/nedal a proč to tak udělal/neudělal

A co se v nás tedy v tu chvíli děje? Proč ty hádky? Proč ta nespokojenost?

Protože jsme každý originál v tom, jak prožíváme svůj život, máme to KAŽDÝ z nás JINAK – jiný obraz o sobě, jiné zkušenosti a jiný vzorec chování a jednání!
Nevidíme „do jiných hlav“. Nikdy NEVÍME, JAK SE CÍTÍ JINÝ ČLOVĚK, co zrovna se mu honí v hlavě, co prožívá. Jenom si myslíme, co asi tak tam má.

Je důležité si být vědom, že v těžkých situacích většina z nás nejčastěji nekomunikujeme efektivně, nenásilně a vědomě.

Konečná sdělení, která chceme druhým říci bývají pro druhého nejasná, nátlaková a nekonstruktivní, vybízející k “BOJI ČI ÚNIKU” a NE k POROZUMĚNÍ A SPOLUPRÁCI.
Protože pravá podstata naší komunikace s druhým bývá většinou skrytá a nevyřčená. A místo toho se na povrch dostávají emoce a naše zaběhnuté strategie chování.