„Vtip“
Původně jsem na FB dala tento Vtip jako příspěvek jen tak pro pobavení a odlehčení, ale postupně dle přicházejících odpovědí, mi došlo, jak je to uzdravující a hluboké.
Z nadhledu, pokud půjdeme pod povrch výše popsaného a dáme „běžný“ pohled na jednotlivé fáze života stranou, můžeme vlastně dojít k jednoduché a tak smysluplné pravdě.
Dotýká se to totiž samotné prapůvodní otázky:
Kdo jsem a kam vlastně kráčím? Co je tady tím smyslem??:)
Může to být totiž pobídka k tomu si dovolit jiný koncept pohledu na „stárnutí“ (pak smrti), který je zcela odlišný tomu, v co se v naší kultuře TADY A TEĎ předkládá a čemu většinou věříme, aniž bychom to podrobili kritickému zkoumání.
Stačí si dovolit se úplně tomu otevřít a podívat se na to ze všech možných stran (jako na všechno) a najednou člověk vidí, že má možnost to ve svém životě uchopit úplně jinak. Hrát si s tím a položit si to do úplně jiné roviny.
Jak chci žít a „stárnout“- vlastně růst a zrát? Co je mým smyslem života?
Bez ohledu na to, v co se v naší kultuře věří a nosí právě teď.
Stejně jako si dle hluboké šamanské moudrosti od svých 45 začínám odečítat roky – tak s tím přijímám i naprostou svobodu v tom, jak chci žít a „stárnout“- vlastně růst a zrát. Já nestárnu – já rostu ještě do větší krásy svého ducha v souladu a harmonii se svým tělem – ne tím, že na sobě „makám“ a dosahuji cílů a tlačím, abych… ale v naprostém klidu, míru, úctě a důvěře. Mnohem více než jsem si kdy v minulosti
(v mládí) odvážila a dovolila. A tím zároveň nacházím odpověď na druhou otázku: Co je mým smyslem života? Je to pro mě totiž totéž.
Vtip odhaluje hlubokou podstatu celé existence tady na Zemi:). Otázku života a smrti a co je jeho smyslem. Říká, že můžeš absolutně všechno. Máš mnoho možností, jak svůj život pochopit a uchopit. Čemu chceš věřit a jak ho chceš žít. Stačí jen přestat automaticky přijímat, co se ti nabízí na první dobrou, ale koukat pozorněji, z nadhledu a do hloubky. I v „blbém vtipu“ si najít to, co je posunující.
Mohu si koncept života a stárnutí uchopit po svém a začít věřit úplně jinému konceptu.
Jsem tu, abych se učila. Jsem tu, abych rostla. S přibývajícími zkušenosti a pokorou nacházím čím dál tím více svůj soulad, přijetí. Získávám vnitřní moudrost. Žiju v pravdě, integritě, přebírám za vše, co si tvořím, plnou odpovědnost a obohacuji tím, co miluji a co jsem a na co jsme si přišla.
Žít v pravdě, integritě a odpovědnosti: je komplexní a neustálý proces, který vyžaduje upřímnost, odvahu a hluboké sebepoznání. Je to cesta k autenticitě a integritě, která přináší hluboké uspokojení a smysl v životě. Tento přístup nám umožňuje žít naplno a budovat opravdové a smysluplné vztahy s ostatními i se sebou samými už teď a tady. Hned začít. Znamená to být upřímný a autentický ve vztahu k sobě samému i k ostatním.
Tento princip zahrnuje několik klíčových aspektů:
1. Autenticita
Žít v pravdě a integritě znamená být sám sebou a jednat v souladu se svými skutečnými myšlenkami, pocity a hodnotami. Nejde o to, co si myslí ostatní, nebo co od vás očekávají, ale o to, co opravdu cítíte a věříte.
2. Upřímnost
Jedním z hlavních aspektů života v pravdě je upřímnost. To zahrnuje nejen říkání pravdy ostatním, ale i přiznání si pravdy o sobě samém. Upřímnost je klíčová pro budování důvěry ve vztazích a pro osobní integritu.
3. Sebereflexe
Žít v pravdě, integritě a odpovědnosti vyžaduje pravidelnou sebereflexi a kritické zhodnocení vlastního chování a motivací. To znamená být ochoten přiznat si své chyby, slabosti a přijmout odpovědnost za své činy.
4. Konzistence
Konzistence mezi tím, co říkám a co dělám, je dalším důležitým prvkem. Pokud mé činy nejsou v souladu s mými slovy nebo hodnotami, vytváří to rozpor a narušuje mou integritu.
5. Odvaha
Žít v pravdě často vyžaduje odvahu. Může to znamenat čelit nepříjemným pravdám, vystoupit proti nespravedlnosti nebo jednat v rozporu s očekáváními společnosti či blízkých. Odvaha je nutná k tomu, aby člověk mohl jednat v souladu se svou vnitřní pravdou.
6. Etika a morálka
Žít v pravdě zahrnuje i etické a morální jednání. Respektovat pravdu a spravedlnost ve vztahu k ostatním, neklamat a nevyužívat druhé pro vlastní prospěch.
7. Sebepoznání
Přijetí plné odpovědnosti za vše, co se v našem životě děje, znamená uvědomění si vlastní moci a vlivu na můj život. Znamená to uznat, že mé rozhodnutí, myšlenky a činy formují mou realitu. Tento přístup mě vede k vědomějšímu a odpovědnějšímu životu, kde jsem aktivním tvůrcem svého osudu. Přijetí této odpovědnosti může být posilující a osvobozující, protože „mi dává kontrolu nad mým životem“ a umožňuje mi růst a rozvíjet se podle mých vlastních představ a hodnot.
Jen já sama mohu ve svém životě udělat změnu a být tou změnou, kterou chci v celém světě:).
Když se vrátím na začátek a jen poodkryji, co já chci mít za slovy ve Vtipu výše:
Smrt jako trauma? Ne, to je koncept západního světa. Smrt může být jako příležitost uzavřít to, co jsem dosud tvořila tady na Zemi a pokračovat v tom dál ať na Zemi nebo někde jinde a v jiné formě. Posouvat se. Umře jen má fyzická stránka. Můj duch roste a učí se. Stále. navždy.
Žít v domově důchodců – nechat se odložit, neznámo kam a kde mají zrovna místo?
A nebo si vytvořit již teď komunitu lidí, s kterými budu sdílet již teď své strasti a slasti, kde se budeme dělit o práci, společné prostory, v zastupitelnosti, v pomoci…Mít hojnost, abych si případně mohla sama vybrat průvodce a pečovatele, když mé fyzické tělo už nebude moci. Ale ono bude moci ještě dlouho. Tady v tomto životě se o něj starám, hýbu se, jím vědomě, učím se rozeznávat, pobývat a pouštět bolesti a smutky přinášené životem, aby se nikde neusazovaly, žiju aktivně, v lásce a vděčnosti, tudíž mé tělo zraje a kvete do dobré fyzické kondice.
Pracovat dokud můžu pro druhého, až do strhání a nebo si užívat své práce a obohacování? Dělat to
s láskou, naplněním, s vědomím smyslu. Kdy „práce“ je zároveň způsobem mého života?
Užívat si a cestovat, poznávat, růst, sdílet, prožívat a žít už teď a tady a kdykoliv…