Pro ty, co hledají VZTAH aneb jak je to mezi ženami a muži

26.10. 2020

Často slýchávám od svých nezadaných kamarádek a „samoživitelek“  větu: „Tobě se to řekne, ty máš skvělého chlapa a v něm velkou oporu, to se ti pak žije mnohem lehčeji.“

Jenomže, žádná z nich si plně neuvědomuje, že NEJEN SAMOTNÝ VÝBĚR TOHO SPRÁVNÉHO MUŽE, ALE HLAVNĚ TY DALŠÍ KROKY,  je velký, PEČLIVÝ, nelehký a  důkladný proces, který se neděje JEN TAK. Má určité fáze, které se nesmí urychlit, přeskočit nebo rovnou vzdát. NE KAŽDÁ ŽENA BY BYLA S MÝM MUŽEM SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÁ.  A ta DRUHÁ VĚC, která není o nic jednodušší je ta, že je potřeba na vztahu neustále pracovat a to někdy vůbec není jednoduché.

Představme si, že máme možnost jednou za život, v ten správný čas, uvařit zázračný lektvar, který nám v našem životě bude pomáhat v tom, abychom se mohly plně realizovat, být šťastné, v lásce a spokojenosti. Na co tedy musíme dávat pozor:

  1. DŮLEŽITÉ JE  SPRÁVNÉ NAČASOVÁNÍ a PŘÍPRAVA. Potom dávka trpělivosti. Lektvar také potřebuje ty správné ingredience, ve správném množství a poměru.  A potom ho jen opatrně, pečlivě a s láskou uvařit. Tuto první fázi bych přirovnala k VÝBĚRU PARTNERA a navázání vztahu.
  2. Pak je ale nutné lektvar nechat správnou dobu vařit, chladnout a zcedit. Nic neuspěchat, nepřeskakovat. Uložit ho do přijatelné  nádoby, na správné místo, aby se uchoval a nekazil. Pravidelně a ve správných dávkách ho užívat. Konzumovat i jinou, vyváženou stravu. Nespoléhat se jen na jeho zázračnou moc. Zůstat svá, svobodná, držet si své hranice v jeho působení. Nespotřebovat ho rychle, ale nechat si i na horší časy, nepředávkovat se. Druhá fáze: počáteční zamilovanost, slepota, růžové brýle.
  3. Potřebujeme ho dobře poznat, vědět, co způsobuje, co umí přičarovat a co už ne, jaké jsou jeho vlastnosti. Jaké má dary a jaké limity a naučit se je respektovat a přijmout. Protože pokud jej chceme neustále vylepšovat a máme pocit, že to stále nestačí, můžeme ho celý překombinovat tak, že začne působit úplně jinak než jsme původně chtěly. Může úplně ztratit svou moc a tím i my promarníme svou šanci užívat jeho zázračnou moc. Také potřebujeme zjistit, jak funguje konkrétně na nás, naladit se na něj, nezneužívat jej, poznat naše limity a možnosti, které dohromady s ním dokážeme. Hledat harmonické fungování. Třetí fáze: přijmutí reality, každodennosti, odpovědnosti, hledání spolupráce.
  4. Umět se o něj moudře podělit s ostatními. Nespoléhat jen na jeho zázračnou moc, ale zůstat svobodná, nezávislá a pracovat na sobě, když ho zrovna neužívám. Pěstovat si a udržovat si jeho dary. Využívat je moudře, aby se nezvrhly v něco, co už přestaneme mít pod kontrolou. Čtvrtá fáze: hledat sílu, naplnění  a lásku zejména v sobě. Převzít zcela plnou odpovědnost za náš život, abychom mohly dávat druhým. Vztah se stává opravdovým partnerstvím.

Jak tedy uvařit ten svůj správný lektvar, ten náš životní vztah?

Pojďme nejdříve k TÉ PRVNÍ VĚCI.

SPRÁVNÝ VÝBĚR PARTNERA = příprava a uvaření lektvaru

1. DÁT SI PROSTOR A ČAS, POZNÁVAT SAMA SEBE

Když jsme mladé, často se stává, že se teprve hledáme. Učíme se být samy se sebou, nalézáme to, co nás v životě baví, tříbíme si své hodnoty a postoje. Jsme naivní a důvěřivé.

Jenomže často se stává, že sotva, když opustíme rodný dům a své rodiče, vrháme se do vztahů bez toho, aniž bychom si nejdříve zkusily žít samy se sebou. Měly prostor a čas zkoumat naše priority. Dělat si věci jen tak, jak potřebujeme. Zkrátka osahávat si naše možnosti, naše temna, samotu a bytí samy se sebou. Pokud si v životě nedopřejeme tuto fázi a nenaučíme se v ní být spokojené, tak nejsme nikdy opravdu připraveny začít si užívat vztah S NĚKÝM DALŠÍM.

Potřebujeme nejdříve POZNAT SAMY SEBE, pracovat na sobě, zvědomit si kdo jsme a kam chceme jít. To je samozřejmě nutné dělat celý život, ať jsme ve vztahu nebo ne. Ale vždy, v každé fázi našeho života je nutné dělat to znovu a znovu. Revidovat si předchozí vztah, udělat si sebereflexi, kde se teď nacházíme, co teď právě od života potřebujeme nejvíce. Co se nám stalo a jak se z toho můžeme poučit. Co udělat příště jinak. My nejsme špatně. Jen jsme nenašly to správné puzzle, které k nám patří. Rozešli jsme se, abychom se něco naučily a příště volili správněji. A DÁT SI OPRAVDU ČAS O SAMOTĚ. Zbytečně neurychlovat, nepřeskakovat. Protože pak se vrháme do dalších a dalších vztahů a náhodných známosti, ale nikam to nikdy nevede.

2. RANDE NENÍ DIVADELNÍ HRA

Další, neméně důležitou věcí, je při hledání toho „správného muže“ BÝT AUTENTICKÁ, BÝT SAMA SEBOU. Často se totiž stává, že si domluvíme rande, jsme nervozní, pečlivě se na něj připravujeme, jenomže zapomeneme na to zásadní. RANDE NENÍ DIVADELNÍ HRA. NEHRAJEME ZDE ŽÁDNOU ROLI. Opravdové rande je určené k tomu, abychom se podívaly na toho druhého, načichaly si ho, otestovaly si ho, prohlídly si ho, poslechly si ho, nechaly na nás působit, zda s tímto člověkem chceme ještě trávit další čas či nikoliv. A proto je nesmírně důležité a v zájmu maximální efektivity, prevence ztráty svého času, energie a důvěry, předejití zklamání a bolesti, BÝT CO NEJVÍCE AUTENTICKÉ. BÝT SVÉ, NA NIC SI NEHRÁT.

Každý člověk má nějakou svou vlastní esenci a energii, každý z nás jsme jiný a potřebujeme jiného partnera, který nás bude vhodně doplňovat. S kterým nám to může klapat. Jenomže když se snažíme za každou cenu zaujmout, stylizovat se do nějaké „krásné a úspěšné ženy“, do nějakého „ideálu“, tak klameme svého partnera, ale vlastně nejvíce ubližujeme samy sobě. Protože si přitáhneme toho nesprávného. Toho, který se nezamiloval do nás, tak jak opravdu jsme, ale do vize/představy, kterou jsme mu samy naservírovaly. A tohle je nejčastější kámen úrazu. Nepřitáhneme si tak toho správného chlapa, který opravdu hledá ty kvality, které máme.

Často se bojíme ihned na prvním rande tak moc toho, že nebude korunováno úspěchem, že nejdeme do své autenticity, protože bychom mohly být zraněné nezájmem muže, který sedí naproti nás. Ale je mnohem lepší nezaujmout TOHO NESPRÁVNÉHO ROVNOU A IHNED, než jít do vztahu, který je postaven na úplně jiných kvalitách, než oba vzájemně potřebujete proto, aby vám to opravdu klapalo.

A taky je potřeba dát tomu druhému více šancí. Protože takhle odvážný čin, jít na první rande, kde budeme zcela ve své vlastní síle a opravdovosti, to není lehké ihned udýchat. Nebývá to úplně zvykem a i muž potřebuje čas a prostor ukázat, kdo opravdu je, zbavit se počátečního ostychu, zvyknout si na nás. Stává se, že muže odpískáme ihned po prvním rande, ale to děláme velkou chybu. Muži zkrátka nejsou tak přizpůsobiví a sociální, jako jsme my ženy. Většinou potřebují mnohem více času. Jsou tak nastaveni. Proto jim ho dejme.

POROZUMĚNÍ A SLADĚNÍ VE VZTAHU = pochopit, jakou má lektvar moc a dary /jaké limity. Naučit se je respektovat a přijmout.

Je totiž důležité si uvědomit, že nejčastější chybou je právě to, že K MUŽŮM PŘISTUPUJEME JAKO K ŽENÁM! Nerozumíme tomu, jak muži skutečně fungují a snažíme se k nim vztahovat stejně, jako to máme my. Jenomže to je velký omyl. Muži totiž opravdu fungují trochu jinak než ženy:

  • chceme, aby muž měl náš vztah či rodinu na prvním místě (a tím ho ale paradoxně oslabujeme)
  • nevíme, jak muži předávat odpovědnost, a tak to nakonec táhneme samy (a přitom si za to můžeme jen a jen my – byla to naše volba)
  • očekáváme, že partner bude k dispozici pro všechno – od módní konzultace, úklidu bytu, hlubokého sdílení po vášnivé milování (což se navzájem docela vylučuje)
  • děláme mužům kompletní servis a zapomínáme na sebe (a on nám nemá možnost ukázat, jak nás miluje)
  • namísto jasně vyřčené prosby mužům přikazujeme a oni nám proto vlastně nemohou vyhovět ( jedině za cenu ztráty sebeúcty)
  • máme pocit, že by nám svou lásku měli vyjadřovat určitým způsobem (a přesto své očekávání přestáváme vidět, jak nám ji oni vyjadřují)
  • stěžujeme si, že muži stále myslí jen „na to jedno“ (a přitom to je pro ně největší způsob, jak otvírají svá srdce a vyjadřují lásku k nám)
  • máme tendenci žárlit a vyvádět, když se podívají na jinou ženu (a přitom pro ně to znamená zcela něco jiného než pro nás ženy)
  • když muž někam odchází, cítíme se opuštěné a zrazené, vyčítáme mu to (a přitom, když ho s láskou pustíme, sám se rád bude vracet)

A JAKÝ JE ZÁSADNÍ ROZDÍL MEZI ŽENAMI A MUŽI?

MNOHO VERSUS MÁLO

Žena byla kdysi hlavně sběračka plodů, rostlin a kořínků. Čím toho více přinesla, čím více druhů a pestrosti v lesích našla, tím se měl kmen lépe.

Proto v sobě tuto informaci neustále nosíme. Fungujeme stále na tomto pradávném principu, který trval miliony let. Tento model máme v sobě každá, některá méně, některá více. Proto máme plný botník bot, potřebujeme spoustu šatů, v obchodu s potravinami nadále sbíráme do košíku plody země, cokoliv, co by se ještě mohlo hodit, co časem určitě využijeme, protože co kdyby…:).

Muž je lovec. Ten naopak potřebuje mít volné ruce a na zádech tahat co nejméně věci, které mu nebudou vadit v rychlém a volném pohybu. Čím méně věcí, tím lépe. Čím prázdnější byt, skříň či nákupní košík, tím jednodušší život. Rozhoduje JEN MOMENTÁLNÍ VYUŽITELNOST A PRAKTIČNOST. DŮLEŽITÁ JE EFEKTIVITA.

My ženy potřebujeme plnost, bohatost, mnohost. Muži redukují, zjednodušují. 

DOMÝŠLENÍ VERSUS PŘÍMOST

Aby muži – lovci přinesli domů mamuta, potřebovali efektivní spolupráci s jasnými a rychlými příkazy/povely. Nemohli se spoléhat na to, zda si to ten druhý domyslí. Jasnost, teď a tady, přímočarost, to je to, co muži v komunikaci detekují. Pokud ale budeme očekávat, že se dovtípí,  jsme na velkém omylu. Pokud muži řekneme: „umyj nádobí“, umyje nádobí. Už ale nemůžeme očekávat, že ho taky uklidí.

MULTITASKING VERSUS TUNELOVÉ VIDĚNÍ

Představme si, že by muži při lovu na mamuta cestou posbírali bylinky, přivoněli si ke kytičce, popovídali s ostatními lovci, přišili si kožešinu… No, asi by opravdu nakonec domů nic nepřinesli a na lovu trávili veškerý čas. Zatím co žena měla na starost oheň, děti, vaření, sbírání, výrobu nádob, oděvů, atd., vypěstovala si v sobě multitasking. Naučila se dělat více věcí najednou. Muž však musel být při lovu ZAMĚŘENÝ NA CÍL. To jediné ho muselo zajímat. A jakmile mu pozornost utekla někam jinam, mohlo by ho to stát život. Proto opravdu nemůžeme čekat, že když má za námi přijít, cestou posbírá ještě ponožky ze země a zkontroluje, co dělají děti. Pěkně jedno po druhém.

SDÍLENÍ VERSUS ŘEŠENÍ

Zatímco žena v táboře plnila své povinnosti, mohla si s ostatními ženami a dětmi povídat, sdílet, analyzovat, kdo se jak cítí, kdo co potřebuje. Představme si muže, kdyby se při lovu rozjímali nad tím, jak se teď mají, jak se cítí apod. Cíl by jim dávno unikl. Lovci šetřili slovy. Říkali  a zabývali se tím,  co mělo být ihned vyřešeno. Co se týkalo lovu, co jim mohlo rychle a ihned přinést lepší výsledek. Zaměřovali se na jasnost, stručnost, jak dosáhnout cíle. NA ŘEŠENÍ SITUACE. Proto my ženy když jen tak sdílíme, opravdu nemůžeme čekat, že muž si to vyslechne a nabídne nám svou náruč. Pokud začneme sdílet s muži, samozřejmě nám ihned nabídne řešení:). A i když nás to děsně vytáčí, je to jejich princip:). V mužském podání: „pokud nehledáme řešení, proč tedy plýtvat slovy?“ 

Samozřejmě všichni muži nejsou stejní a každá žena to má trochu jinak. Některé ženy jsou více v jangové energii (v té mužské), a proto mají mnohem blíže k řeči a způsobům myšlení, kterými oplývají muži. Někteří muži jsou více jinoví (v ženské energii), a proto budou citlivější, empatičtější, jemnější a sdílnější. Budou mít blíže k těm ženským principům a fungování.

Stále ALE  pro všechny platí, že MUŽ JE MUŽ A ŽENA JE ŽENA. 

PĚSTOVAT A STARAT SE O SPOLEČNÝ VZTAH = S láskou , pochopením a užitkem lektvar využívat. Umět se o něj moudře podělit s ostatními. Nespoléhat jen na jeho zázračnou moc, ale zůstat svobodná, nezávislá a pracovat na sobě, když ho zrovna neužíváme. Pěstovat si a udržovat si jeho dary.

O tom zase v jiném článku.

Zde si můžete pustit videa, která hovoří o některých z bodů: