Narozeninový den s dárky nejen pro oslavence

Už od rána se u nás děly malé krásnosti, hluboké prožitky naplněné bytím „tady a teď. Té nejmladší vypadl zoubek, druhý v pořadí:). Schovali jsme ho pod polštář pro zoubkovou vílu.

Zcela neplánovaně přišla má starší dcera ráno k mé posteli s tím, že mi udělala snídani. Čekala mě mísa nakrájeného banánu s ořechy, polité mou zbožňovanou čokoládou, kiwi a bylinkový čaj. Vše nádherně vyzdobeno do sušeného levandulova:).

Poté jsme se vydali na naše oblíbené místo k panence Marii ve skalách, kde holčičky prolézají skály, znají jejich každý ohyb, mají zde rozdělená území a staví v nich domečky. Také je tam schovaná keška, kterou holčičky vždy pravidelně doplňují pro ostatní děti novými hračičkami a drobnostmi, které již doma nepotřebují.

Bylo krásně, teplo, sluníčko, po cestě jsme našli spoustu rozkvetených sněženek.

Když jsme se vrátili, má nejmladší přišla vyfintěná ve svých nejlepších šatech, s výraznou kresbou líčidel ve tváři a prohlásila, že tuší, že by dnes mohla mít narozeniny:). Zatím jsme dělali jakoby nic:).

Tu starší napadlo, že by pro nás, ženy, mohla vytvořit ženský kruh:). Se zkušeností s mým Magickým ranním rituálem, který každé ráno u mě může pozorovat a občas se i přidá, z poznání meditačních, jógových a relaxačních prvků, které zná z komunitní školy Koventinka, kde děti v různých provedeních s různými průvodci toto mohou zažívat a z kruhů, na kterých byla má dcera se mnou, vytvořila nádherný „hýčkací asi hodinový program se vším všudy“. Vedený jemně a něžně,
s velkým napojením na nás a zároveň ale s jasnou představou jeho hlavní linie. Reagovala na naše aktuální potřeby a vzdechy! A já si to moooc užívala. Bylo mi tak krásně.

A pak nás čekal narozeninový dort, dobroty a gratulace a následné honem tvoření, protože ta nejmladší jede na proudu kreativity a hned musí okamžitě všechny dárky vyzkoušet.

Po očku jsem obě mé dcery sledovala, jak už jsou velké, „hotové“, jak umějí vycházet samy ze sebe, ze svých srdíček, ze své podstaty a každá po svém si nachází svá místa, přirozeně. Jak samozřejmě rozvíjí své talenty s velkou vnitřní motivací a nadšením. Jak když je něco baví, dokáží jít do hloubky, urputně, až na dřeň, ale s absolutní lehkostí, radostí a s velkým vnitřním uspokojením. Jsou ve flow. Jsou tady a teď.

A já se od nich mohu neustále učit, sosat, radovat se s nimi, vzájemně se inspirovat. Jsem vděčná za každý okamžik, který s nimi mohu být. A i když mě někdy pohltí strachy o ně, má přesvědčení, očekávání a pochyby, tak rychle pak vždy přicházejí tyto okamžiky, tahle pohlazení. Aby mě zase uklidnily, že všechno je v pořádku a děje se tak, jak má, s tím nejlepším záměrem:).