Jsem a to už je božské:).
Taky se vám stává to, že když si něco moc přejete a nebo naopak když se vám děje něco těžkého, tak se obracíte směrem tam nahoru/k oltáři/k posvátnému předmětu a v duchu se modlíte a prosíte Zdroj/boha/vesmír, aby to už konečně přestalo nebo se dělo jinak?
Teprve nedávno mi to doopravdy zacvaklo zcela úplně, alespoń myslím:). Pro teď a tady
.
Že zbytečně hledám někde venku, že se zbytečně obracím někam tam nahoru.
Ano, mohu vzhlížet k nebesům, mohu se modlit k Matce Zemi, ale zároveň mohu jít k zrcadlu a pomodlit se sama k sobě:))). Nebo nemuset chodit nikam a obrátit se dovnitř do sebe.
Protože já jsem Bůh, já jsem zdroj, já jsem celý Vesmír. A zároveň vše kolem je božskou součástí.
Každé bytí, i ta „poslední věc na světě“ , i ten nejubožejší z nejubožejších, i to hovno na zemi:))), je projevem božství (Neříkal to vše taky Ježíš?:)))
Já vím, já vím, nic nového pod sluncem:)).
Já si jen dlouho dávala záměr: Být „dobrým člověkem“.
A až teď mi došlo, jak zbytečně jsem se držela při zemi:))). V tom lidském.
Mé skutečné přání, má vize, můj cíl je totiž: Jsem nejlepší verzí sama sebe:). A vlastně zároveň už to není vize (tedy něco v budoucnu). Já tím už zároveň jsem:)))!!!!!
Jenomže jsem to celé neviděla. Hledala jsem pravdu a neviděla sama sebe.
Já tím nejlepším už jsem. Stačí se jen podívat. Opravdu otevřít srdce a uvidět srdcem.
Jsem nejmilovanější dítě ve Vesmíru. Jsem božstvím, jsem všechno a zároveň… jsem nic.
Už jsem nejvyšší verzí sama sebe a nemusím na tom stále makat a přát si. Mohu tím rovnou být, protože tím už jsem.
A jediné, co člověk potřebuje je: to opravdu uvidět. Opravdu to uvědomění prožít, zažehnout tím své JÁ celé.
To je totiž všechno. To je ta pravda.
A pokud každý z nás začne žít své božství (a nejen své lidství-i když to je taky součástí, protože součástí božství je každá forma bytí:))))), tak
je to VŠECHNO.
TAK JE TO NIC:))))).
BAVÍ MĚ TYHLE JOKY BYTÍ.
Baví mě tyhle zázraky.:))))))))
ZÁROVEň JAK JE TO JEDNODUCHÉ, TAK JE TO TAKY TAAAAAK TĚŽKÉ…….
Nezapomenout na to. Žít to v každém okamžiku. Vždy to uvnitř sebe zas a znova spatřit. Vždy to uvidět zas a znova I V TOM DRUHÉM!!!!
I když v tu chvíli je to pro nás ten/ta nejposlednější a ještě člověk na světě:))))))).
Včera jsem při našem sdílení ve výcviku slyšela moc hezkou věc. Že jedna paní si dává v pravidelném denním intervalu budíkem (rozuměj příjemným melodickým zpřítomněním) zprávu: Jsi nejmilovanější dítě ve vesmíru. A já bych to ještě doplnila: A jsi BŮH:)).
A tak se během dne, několikrát za den díky tomu zpřítomní, zvědomí, obejme a naplní své srdce vděčností a radostí. Rozpomenutím se.
A TO JE BOŽSKÉ:)))))) TATHASTU.