Jak zvýšit odolnost vůči stresu, který mám????
A z odpovědí, které šly skrze ni, by se rovnou daly do kamene vytesat zákony:
Na spokojený život
aneb jak na stres, své staré automatické návyky a návaly emocí:)):
Soustředit se na to dobrý, to hlavní, to nejdůležitější.
Procítit velkou vděčnost za to, co už mám.
Dělat malinké postupné kroky, vytrvat a orientovat se na smysl a naplnění, které při nich zažívám. Cesta je důležitější než cíl.
Vždy si to kdykoliv vytvořit tak, jak chci. Dovolit si to.
Vybírat si to, čemu chci opravdu věnovat pozornost a slouží mi to.
„Z horších“ okamžiků si udělat srandu, brát sebe i život s humorem. Nedat tomu tu důležitost.
Hrát si jak to dítě. Chyba není chyba. Dokonalost neexistuje.
Stres není můj. Vytvořilo ho mé Ego. Čím více pozornosti dostane, tím mi bude hůře.
Zastavím se. Zpřítomním. Nezaháčkuji se na něj, budu jen jeho pozorovatelem. Nejsem to já. Je to navyklá strategie Ega.
Volá jak malé trucovité dítě. Až příště zaútočí, budu se soustředit na něco v přítomnosti: na své tělo, na nádech a výdech.
Uvědomím si, že já jsem ta, která rozhoduje.
Já jsem ta, která si to může vědomě vybrat.
Když stres přijde, nebudu používat záchranné mechanismy uteč nebo bojuj.
Ale půjdu s ním.
Ne proti němu.
Nepřijmu ho za svůj, ale půjdu vedle něj a budu se na něj dívat. Budu se na něj dívat z pozice toho, kdo si vybírá. Zůstává ve svém středu.
Čím častěji toto budu opakovat, tím více budu v bdělé pozornosti.
Nemusí se to vždy podařit. Ale i to je v pořádku.
Jana se na našem pobytu Akademie Chrám Tvé Duše napojila nejprve na svou moudrou babičku a poté na své vyšší já a pak se to prostě jen dělo. Odpovědi jí chodily samy. V tu chvíli prostě věděla. Napojila se na moudrost celého Vesmíru a jen si ty informace stáhla z prostého bytí.
Zpočátku její hlava jen potřebovala návod, jak to udělat: metodu, kterou mohla s důvěrou následovat. Její dar Řádu to tak má. A pak se s důvěrou pustit.
Co vy na to? Co s vámi zarezonovalo? Jak to máte vy? Umíte si pro odpovědi chodit jinam než do vaší mentální mysli?