SAMI SEBOU. SKUTEČNĚ SPOLU.
Výcvik vědomé komunikace a vztahů · Začínáme 8. února 2027
Nauč se říkat, co skutečně cítíš a potřebuješ, naslouchat druhým, nastavovat hranice a zvládat náročné rozhovory. Bez zbytečných výčitek, obhajování a přizpůsobování. S větší lehkostí, odvahou a respektem k sobě i druhým.
CHCI SE PŘIDAT →
Ráno spěcháte. Dítě se pořád ještě neobléklo. Už potřetí mu něco připomínáš.
A pak se slyšíš.
Ten tón. Ta podrážděnost. Ta věta, kterou jsi vůbec nechtěl říct.
Nebo sedíš naproti partnerovi. Chceš mu říct něco důležitého. Něco, co tě dlouho trápí.
On se ohradí. Ty se začneš obhajovat. A za chvíli se už nebavíte o tom, co tě bolelo, ale o tom, kdo za co může.
A ty si říkáš: Jak jsme se sem zase dostali?
Jindy se naopak neozveš vůbec.
V práci ti přidají další úkol, přestože už teď nestíháš. Řekneš ANO. Usměješ se. A cestou domů máš vztek.
Na šéfa. Na kolegy. A možná nejvíc na sebe.
Protože jsi zase neřekl, co potřebuješ.
Možná to znáš i z druhé strany.
Máš pocit, že všechno stojí na tobě. Že musíš připomínat, organizovat, předvídat a kontrolovat. A když už nemůžeš, vyčteš ostatním, že ti s ničím nepomáhají.
Přitom toužíš po úplně obyčejných věcech: po možnosti být s druhými, aniž by ses musel neustále hlídat, bránit nebo přizpůsobovat.
Jak je možné, že se někdy právě k lidem, na kterých nám nejvíc záleží, chováme způsobem, který nás samotné mrzí?
Můžeš mít přečtené knihy o komunikaci.
Můžeš dokonce přesně vědět, jak bys měl v určité situaci reagovat.
Jenže pak někdo pronese jednu jedinou větu.
„Ty mě vůbec neposloucháš.“
A najednou je všechna teorie pryč.
Tělo se stáhne. Naskočí vztek, strach, stud nebo potřeba se bránit.
A ty jedeš po staré známé koleji.
Útočíš. Obhajuješ se. Ustupuješ. Mlčíš. Každý máme svůj naučený způsob.
A mnohé z nich jsme se učili tak dlouho, že už si ani nevšimneme, kdy je používáme.
Jenže mezi tím, co se stane, a tím, jak zareagujeme, se můžeme postupně učit nacházet prostor.
A právě o tom je tento výcvik.
Možná máš pocit, že když budeš opravdu upřímný, někoho zraníš.
Že když řekneš NE, druhý se naštve.
Že když nebudeš všechno držet pohromadě, rozpadne se to.
Že když přestaneš vyhovovat, přestanou tě mít rádi.
A tak si často vybíráš.
Buď zachovám klid, nebo řeknu pravdu.
Ale co když to není jediná možnost?
Co když můžeš nesouhlasit, a přitom druhého respektovat?
Co když můžeš říct NE bez útoku?
Co když můžeš opravdu naslouchat, a přitom neztratit vlastní názor?
Tohle všechno se dá učit.
Ale jako nový způsob, jak být ve vztahu se sebou i s druhými.
Spíš mám pocit, že se učím žít.
Na improvizaci nevíš, co přijde. Nemůžeš si připravit odpověď předem.
Nevíš, co druhý řekne. Co udělá. Kam se příběh vydá.
Musíš být tady. Vnímat. Naslouchat. Reagovat.
A postupně objevuješ několik nádherných principů.
Přijmi, co se právě děje, a zkus s tím něco vytvořit.
To neznamená se vším souhlasit.
Znamená to přestat bojovat se samotným faktem, že druhý člověk vidí svět jinak.
„Chápu, že jsi unavená, ALE já jsem taky celý den pracoval.“
A najednou už nejsme spolu. Stojíme proti sobě.
V improvizaci nemusíš být hvězdou každé scény.
Když dáš prostor druhému, často vznikne něco mnohem zajímavějšího, než co bys dokázal vymyslet sám.
A ve vztazích?
Kolikrát druhému skočíme do řeči, protože už víme, co chce říct?
Kolikrát se místo naslouchání připravujeme na vlastní odpověď?
Nemusíš předstírat, že jsi v pohodě.
Můžeš být nervózní. Nejistý. Rozpačitý.
A přesto můžeš být přítomný.
I v životě často čekáme, až nepříjemné pocity odezní, abychom se odvážili jednat.
Jenže možná nemusíme čekat, až budeme dokonale klidní, sebejistí a připravení.
Na improvizaci nemusí znamenat konec.
Někdy je to právě ona, která otevře úplně nový příběh.
Nemuset mít vždycky pravdu.
Nemuset se za nepovedený rozhovor ještě tři dny trestat.
A hlavně – nemuset mít všechno pod kontrolou, abys mohl být v bezpečném kontaktu s druhými.
Právě proto jsem se rozhodla propojit improvizaci s nenásilnou komunikací.
Protože jedna nám pomáhá porozumět tomu, co se mezi námi děje.
A druhá nám dává příležitost si nové možnosti skutečně vyzkoušet.
S humorem. S lehkostí. S emocemi. S celým tělem.
Nejen v hlavě.
Rozpoznat, co se v tobě právě děje.
Všimnout si chvíle, kdy tě něco zasáhne. Kdy se stáhneš, naštveš nebo začneš bránit. A místo okamžité reakce se postupně učit zastavit a porozumět sám sobě.
Rozlišovat fakta od příběhů, které si vytváříš.
„Nezavolal mi“ je něco jiného než „Nezáleží mu na mně“.
„Nesouhlasí se mnou“ není totéž jako „Nerespektuje mě“.
Možná tě překvapí, kolik bolesti a nedorozumění vzniká právě z toho, co si domýšlíme.
Říkat, co cítíš a potřebuješ – bez obviňování.
Místo „Ty na mě nikdy nemáš čas“ se naučíš hledat způsob, jak mluvit o své samotě, touze po blízkosti nebo potřebě společného času.
Ne proto, aby ses naučil dokonale formulovat věty.
Ale aby druhý dostal šanci opravdu porozumět tomu, co se v tobě děje.
Naslouchat tak, aby se druhý cítil slyšený.
Bez okamžitých rad. Bez opravování. Bez nutnosti souhlasit.
A zároveň neztratit sebe.
Nastavovat hranice a říkat NE.
Bez dlouhého omlouvání. Bez útoku. Bez pocitu, že za zklamání druhého musíš převzít odpovědnost.
Zvládat konflikty s větším nadhledem.
Vnímat své emoce, potřeby a automatické reakce. Učit se mluvit i ve chvílích, kdy je to nepříjemné.
A poznat, kdy potřebuješ pauzu, místo abys řekl něco, čeho budeš litovat.
Pustit trochu kontroly a dovolit si být spontánní.
Ne všechno předvídat. Ne všechno zvládnout. Ne všechno udělat správně.
A objevit, kolik radosti a živosti se může objevit, když se přestaneš tolik hlídat.
Být laskavější také sám k sobě.
Protože způsob, jakým mluvíme sami se sebou, ovlivňuje i to, jak jsme schopni být s druhými.
Za sebou mám dva běhy výcviku zaměřeného na vědomou komunikaci a vztahy.
A některé zkušenosti účastníků mi zůstávají hluboko v paměti.
Jedna z účastnic dlouho fungovala tak, že se snažila vyhovět všem.
V rodině i v práci.
Během výcviku začala rozpoznávat své hranice a zkoušela o nich mluvit.
A pak přišla situace v zaměstnání, ve které se poprvé skutečně ozvala.
Následovala omluva nadřízené a dokonce nabídka vedoucí pozice.
Nešlo o to, že by se naučila nějakou kouzelnou komunikační větu.
Začala si dovolovat brát vážně i sama sebe.
Jiná účastnice přijela na chatu a zjistila, že její muž pokácel tři stromy, které milovala.
Dokážeš si představit ten smutek a vztek?
Dříve by podobná situace pravděpodobně skončila výčitkami a hádkou.
Tentokrát se jí podařilo mluvit o tom, co cítí a proč pro ni stromy tolik znamenaly.
Manžel ji vyslechl. Omluvil se.
A místo dalšího odcizení mezi nimi vznikl okamžik blízkosti.
Stromy to samozřejmě nevrátilo.
Ale změnilo to, jak spolu dokázali být v bolesti a nesouhlasu.
Další účastnice přišla s tím, že chce lépe komunikovat s lidmi.
Postupně ale začala objevovat něco překvapivého.
Kolik nároků má sama na sebe.
Jak často se kritizuje.
Jak těžko si dovoluje odpočívat.
A že laskavost, kterou dokáže nabídnout druhým, sama sobě často odpírá.
I tohle je součást vědomé komunikace.
Protože vztah se sebou není oddělený od našich ostatních vztahů.
Každý z těchto příběhů je jiný.
Někdo potřebuje objevit své NE. Jiný se učí naslouchat, aniž by hned radil.
A právě proto neexistuje jedna správná věta, kterou bychom se všichni měli naučit.
Existuje ale mnoho možností, které jsme dosud možná neviděli.
Nechci ti nabídnout jen hezký víkend, ze kterého odjedeš nadšený a za pár dní se vrátíš ke všemu při starém.
Chci vytvořit prostor, ve kterém budeš mít čas pozorovat, zkoušet, zažívat a postupně přenášet nové zkušenosti do svého života.
Proto má výcvik několik navazujících částí.
8. února – 8. května 2027
Online výukové moduly, videa, pracovní materiály a praktická cvičení
Výcvik začíná 8. února 2027, kdy získáš přístup k prvnímu online modulu.
Postupně se budeme věnovat základům nenásilné komunikace, pozorování vlastních reakcí, naslouchání, emocím, potřebám a empatii.
Nebudeš muset trávit hodiny nad teorií.
Dostaneš konkrétní podněty, které začneš zkoušet doma, v práci a v běžných rozhovorech.
Třeba si jen jeden den všimneš, kolikrát někoho v duchu hodnotíš.
Jindy se pokusíš nepřerušit partnera, i když s ním nesouhlasíš.
Nebo poprvé místo automatického ANO řekneš: „Potřebuju si to promyslet.“
Malé věci.
Ale právě z nich se skládají naše vztahy.
Tři živá online setkání během přípravné části
Budeme rozebírat skutečné situace z vašich životů.
Ne modelové příklady, které jsou snadné na papíře.
Ale rozhovory s dětmi, partnery, rodiči, kolegy nebo šéfy.
Co se stalo? Co jsi cítil? Co sis domyslel? Co jsi potřeboval? Co by šlo zkusit příště?
Společně budeme objevovat další možnosti.
13.–16. května 2027 (čtvrtek–neděle)
Čas opravdu se zastavit a zažít něco jiného
Tady se všechno propojí.
Komunikace. Improvizace. Emoce. Tělo. Vztahy.
Budeme si zkoušet náročné rozhovory.
Hrát improvizační hry, při kterých se možná hodně nasmějeme – a zároveň si všimneme překvapivých věcí o sobě.
Budeme objevovat, jak reagujeme na nesouhlas, nejistotu, odmítnutí nebo chybu.
Jaké to je postavit se za sebe.
Jaké to je nechat druhého opravdu domluvit.
Jaké to je být vidět, aniž bychom museli podávat výkon.
A podle potřeb skupiny můžeme využít i hlubší prožitková a systemická cvičení, která nám nabídnou nový pohled na zažité vztahové vzorce.
Bude prostor na sdílení, ticho, odpočinek i obyčejnou radost.
A hlavně na skutečné setkávání.
S druhými.
A se sebou.
Právě tam totiž výcvik nekončí.
Znovu se objeví situace, které tě dříve rozčilovaly.
Možná zareaguješ jinak.
Možná ne.
A možná si tentokrát alespoň všimneš, co se právě stalo.
I to je důležitý krok.
Po pobytu nás proto čeká ještě jedno společné integrační online setkání. Jeho termín si domluvíme společně podle možností účastníků.
Budeme sdílet, co se daří přenášet do každodenního života, co je stále náročné a jak si nové zkušenosti uchovat i po skončení výcviku.
To vůbec nevadí.
Nepotřebuješ být herec.
Nepotřebuješ umět vystupovat před lidmi.
Budeme objevovat, jaké to je nemuset nic předvádět.
Improvizační cvičení využívám jako hravou cestu k naslouchání, spontaneitě, spolupráci, vnímání emocí a uvolnění kontroly.
Vše probíhá v malé skupině a s respektem k osobním hranicím.
Nemusíš sdílet nic, co sdílet nechceš.
A můžeš si zvolit, do kterých cvičení se zapojíš.
Neučíme se hrát divadlo. Učíme se být více přítomní ve vlastním životě.
Navenek nasazuješ usměvavou masku a říkáš úslužné „ANO“, ale uvnitř cítíš tichý odpor, vztek a pocit, že ztrácíš sám sebe?
Přebíráš na sebe emoce, stížnosti a problémy kolegů, partnera nebo rodičů? Snažíš se všechny zachránit, ale sám pak odcházíš úplně vyčerpaný?
Vyrůstal jsi s představou, že vyhovět druhým znamená být milován, zatímco prosadit vlastní potřebu je sobectví?
Při náročném rozhovoru se ti stáhne žaludek, ztratíš hlas a nevíš, co říct? Nebo naopak vybuchneš a později tě to mrzí?
Když opakovaně říkáš druhým „ANO“, zatímco uvnitř cítíš silné „NE“, může se postupně hromadit napětí, frustrace a vyčerpání.
Dlouhodobé potlačování vlastních potřeb se někdy projevuje i tělesně – staženým žaludkem, napětím nebo nepříjemnými pocity při náročných rozhovorech.
Skutečný klid nevychází z vynuceného mlčení, ale z vnitřní síly, sebeúcty a odvahy být sám sebou. A právě to se v tomto výcviku můžeš začít učit.
A možná tě jednoduše láká být součástí skupiny lidí, kteří se chtějí učit být spolu jinak.
Bez soutěžení, kdo je dál.
Bez předstírání, že už mají všechno vyřešené.
S otevřeností, zvědavostí a ochotou zkoušet nové věci.
Jsem antropoložka, lektorka, koučka a facilitátorka. Více než patnáct let provázím lidi v oblasti komunikace, vztahů, emocí a osobního rozvoje.
Pracovala jsem s jednotlivci, skupinami, manažery i firemními týmy. Vedu dlouhodobé transformační programy, kurzy nenásilné komunikace a prožitkové workshopy.
Ve své práci propojuji zkušenosti z koučinku, nenásilné komunikace, etikoterapie, systemických konstelací, improvizace a dalších přístupů.
Ale čím déle s lidmi pracuji, tím méně věřím na jednu univerzální radu, která všechno vyřeší.
Věřím v porozumění.
V opravdové setkání.
V odvahu podívat se na sebe i tam, kde to není úplně pohodlné.
A také v humor, hravost a laskavost.
Protože někdy nám jedna živá zkušenost ukáže víc než hodiny vysvětlování.
A protože se nemusíme pořád opravovat a vylepšovat.
Někdy se potřebujeme hlavně znovu potkat – sami se sebou a s druhými.
SAMI SEBOU. SKUTEČNĚ SPOLU.
Prožitkový výcvik vědomé komunikace, vztahů a improvizace.
8. února 2027 – zahájení výcviku
Zpřístupnění prvního online modulu.
8. května 2027 – ukončení online přípravy
13.–16. května 2027 – čtyřdenní prožitkový pobyt (čtvrtek–neděle)
Po pobytu – závěrečné integrační online setkání
Termín si společně domluvíme podle možností účastníků.
Online část a pobyt tvoří jeden navazující celek. Účast na pobytu je nedílnou součástí výcviku.
12 900 Kč za kompletní výcvik
Cena zahrnuje online výuku, živá online setkání, výukové materiály, průběžnou skupinovou podporu, čtyřdenní prožitkový program a závěrečné integrační online setkání.
Možnosti platby kurzovného:
Sleva pro páry: 10 % z kurzovného pro každého z dvojice.
Pokud se rozhodnete absolvovat výcvik společně se svým partnerem nebo partnerkou, získáte oba desetiprocentní slevu z kurzovného.
4 200 Kč za osobu za celý čtyřdenní pobyt.
Tato částka zahrnuje ubytování a stravování během pobytu.
Hradí se samostatně, v hotovosti přímo na místě pobytu.
Náčkovice v Ústeckém kraji.
Při větším počtu účastníků vybereme jiné vhodné místo, přednostně v Plzeňském nebo Středočeském kraji.
Přesné místo bude potvrzeno s dostatečným předstihem před pobytem.
Výcvik probíhá v komorní skupině 6–14 osob, abychom měli dostatek prostoru pro každého účastníka.
Chceš být součástí výcviku? Vyplň přihlášku níže a zvol si platbu najednou nebo ve třech splátkách bez navýšení.
Nemusíš se hned rozhodovat. Napiš mi, co tě zajímá, nebo se společně domluvíme na krátkém telefonátu.
info@radanalazarova.cz
+420 773 689 213
Nevíš, co ti zítra řekne partner.
Co udělá dítě.
Jak se zachová kolega.
Jaký rozhovor tě překvapí.
A možná je to dobře.
Protože život není představení, ve kterém máme všechno dokonale zahrát.
Nemusíš mít vždycky správnou odpověď.
Nemusíš být neustále klidný.
Nemusíš mít všechno pod kontrolou.
A nemusíš se vzdávat sebe, abys mohl být blízko druhým.
Můžeš se učit být opravdový.
Naslouchat. Nesouhlasit. Smát se. Dělat chyby. Omluvit se. Začínat znovu.
Být sám sebou.
A skutečně spolu.
Nemusíš znát další krok, abys mohl udělat ten první.
Radana
