Šamanská svatba: nový trend?

V posledních letech se objevuje forma rituálu inspirovaná tradičními kulturami a přechodovými obřady — roční svatební závazek, někdy nazývaný šamanská svatba.

Princip je jednoduchý a zároveň hluboký.

Partneři si dávají závazek na jeden rok.

Po roce se znovu setkají v rituálním prostoru a společně se ohlédnou a kladou si otázky:

Jaký byl náš vztah?

Co jsme vytvořili?

Co jsme se naučili?

Co potřebujeme jinak?

Chceme jít spolu dál?

A pak si znovu svobodně řeknou své ano — nebo ne.

Ne proto, aby bylo snadnější odejít.

Ale proto, aby bylo vědomější zůstávat.

Každý rok se vztah nestává samozřejmostí, ale vědomou volbou.

Tento způsob práce se vztahem dnes volí stále více párů.

Rituál může proběhnout jen ve dvou, s průvodcem, nebo v kruhu rodiny a přátel. Stává se hlubokou rekapitulací, oslavou i novým rozhodnutím.

Je to vlastně také návrat k podstatě výročí — ne k povrchní oslavě či dárkům, ale k opravdové sebereflexi a obnovení závazku. Ale už bez té fatálnosti „navždy“.

Protože partnera nezískáváme svatbou navždy.

Partnerství vzniká tím, že se k sobě znovu a znovu vztahujeme vědomě.

A možná vás teď napadá námitka:

„Co když jsou ve vztahu děti? Nepotřebují stabilitu?“

Ano — děti stabilitu potřebují.

Ale stabilitu rodičovství, nikoli nutně neměnnost partnerského vztahu.

Roční partnerský závazek se týká vztahu mezi dvěma dospělými lidmi. Rodičovství je jiná rovina — ta by měla zůstávat právně i hodnotově ukotvená bez ohledu na podobu partnerského vztahu.

Tedy většinou to tak praktikují páry, které se pro tuto formu svatby rozhodnou.

Všichni víme, že samotná svatba nikdy nezaručovala lásku k dítěti ani funkční rodinu. To, co děti skutečně chrání, je odpovědnost, vědomé rodičovství a schopnost spolupracovat i po proměně partnerského vztahu.

Takže jde o konec tradic?

Nebo je to jen evoluce?

To samozřejmě nevím. Každopádně vysoká rozvodovost a potřeba žít stále více v nemanželských závazcích je v dnešní době čím dál tím znatelnější.

A my si jen můžeme domýšlet, proč se to děje a jestli je to dobře nebo špatně…

Potřeba skutečné oslavy přechodu ze statutu „Já sám za sebe“ do „My spolu“ zůstává ale pro člověka obrovsky důležitá. Bývá to i smybolický přechod z dětství do skutečné dospělosti.

Nejde totiž o tu svatbu samotnou. Ale jde o vnitřní změnu postoje a prostoru v sobě samém a ve vztahu k druhému (a k druhým -rodičům, příbuzným, dětem…). To je to, co ve skutečnosti setrvává a platí.

A to je možná jádro celého pudla.

Že se nám do té dospělosti prostě nechce. Dnešní výdobytky společnosti a nadbytek nás příliš netlačí do stavu „být dospělý a plně převzít odpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé“.

Vraťme se ale k Šamanské svatbě. Ta může být jedna z přijatelnějších a lépe odpovídajících forem závazku do přechodu od já k my, který lépe odpovídá dnešnímu člověku. Místo „navždy“ na určitou dobu. Plně, se vší odpovědností a zároveň respektem k tomu, že možná se ta doba již neprodlouží.

Možná nejsme svědky rozpadu vztahů.

Možná jsme svědky jejich dospívání.

Přestáváme se opírat o slib daný jednou provždy a učíme se opírat o vědomou volbu, která se obnovuje.

Ne proto, že bychom neuměli milovat dlouho.

Ale proto, že se učíme milovat pravdivě.

A možná právě v tom spočívá nová forma závazku:

ne slíbit „navždy“,

ale každý rok znovu říct —

Vybral jsem si tě. Znovu. Vědomě. Teď.

Kdo ví?

Každopádně, pokud chcete svatbu – a to jakoukoliv – zažít úplně jinak. A taky se „lépe připravit na vztah/na skutečnou dospělost“. Ať je vám 50 nebo 20. At‘ je to vaše první svatba nebo desátá. Stále platí, že je to dokola pokus o to – býti skutečným dospělým.

Pojďte do TOHO VĚDOMĚJI.

Více o svatbách, rituálech a možnosti zažít tento posvátný okamžik vědoměji, se dozvíte zde: https://radanalazarova.cz/sluzby/ritualy/